MVDr. Veronika Grymová, MVDr. Martin Grym
Veterinární klinika pro psy, kočky a exotické ptáky, Brno

V poslední době se mezi chovateli začalo více hovořit o cirkovirové infekci, která již tragicky postihla řadu chovů v celé České republice. Onemocnění postihuje všechny druhy papoušků, ale nejnáchylnější jsou k němu kakaduové, papoušci šedí a australsko-oceánští papoušci.
Příznaky onemocnění jsou velmi různorodé. Původní název PBFD odrážel „klasický“ chronický průběh tak, jak byl pozorován u volně žijících kakaduů: tedy postižení peří a zobáku. Již nejméně deset let je však dokázáno, že cirkovirová infekce se projevuje i mnoha jinými příznaky, nebo dokonce může způsobit i zcela bezpříznakový úhyn mláďat. Za variabilitu příznaků je zodpovědná ta skutečnost, že cirkoviry ničí imunitní systém postižených ptáků, takže ptáci nejsou schopni se bránit běžným infekcím. Podobně se chová AIDS u lidí.
V České republice jsme diagnostikovali cirkovirovou infekci již ve více než třiceti chovech, například při výskytu těchto příznaků: pelichání a špatné přepeřování u kakaduů, papoušků šedých a australských papoušků, „francouzské pelichání“ andulek a kakarikiů, zánět jater a chudokrevnost u papoušků šedých, aspergilóza (zaplísnění plic) u kakaduů a papoušků šedých, bezpříznakový úhyn u papoušků šedých, těžké bakteriální infekce u australských papoušků aj.

Nebezpečí, které představuje cirkovirová infekce pro chovy, nejlépe vynikne, pokud si uvědomíme následující skutečnosti:

  • Cirkovirová infekce nemá žádný „typický“ příznak. Často uváděné postižení peří se sice při cirkovirové infekci vyskytuje často, ale rozhodně ne vždy. Naopak pokud má papoušek nekvalitní opeření, nemusí jít vždy o cirkovirovou infekci. Odlišit je nutné zejména polyomavirovou infekci, nedostatky ve výživě apod. Zkrátka řečeno – ne každé pelichání znamená cirkovirovou infekci, naopak pták s perfektním opeřením může být nemocen.
  • Díky postižení imunity se cirkovirová infekce může maskovat jako kterékoli jiné banální onemocnění a uniká tak diagnostice.
  • Cirkovirová infekce se může projevit po několika týdnech po nakažení (minimálně 3), ale také až po několika letech. Zjednodušeně lze sestavit následující scénář projevu cirkovirové infekce například u papoušků šedých: Mláďata se nakazí ve věku několika dní přímo od rodičů – vironosičů nebo ze znečištěné budky. Některá pak uhynou ve věku osmi týdnů za různých příznaků, například na zánět jater. Ta, která přežijí, začnou ve věku 1-2 let abnormálně přepeřovat a ve věku 3 let uhynou zdánlivě na aspergilózu.
  • Ptáci jsou infekční po celou dobu, po kterou jsou hostiteli infekce. Jinak řečeno, zdánlivě zdravý pták může onemocnění šířit na ostatní ptáky po dobu několika let.
  • Virus je extrémně odolný v prostředí a úspěšně přežívá i při používání mnohých desinfekčních přípravků.
  • Onemocnění je smrtelné.

Jak úspěšně předcházet výskytu cirkovirové infekce v chovu:

Vzhledem k neexistenci vakcíny a nemožnosti léčby je nezbytné dodržovat preventivní opatření na úrovni organizace chovu, hygieny a preventivního testování zdánlivě zdravých jedinců. V první řadě je nezbytné vycházet z jasné diagnózy, tedy vědět, zda je konkrétní pták skutečně nakažený. Protože přenašečem může být zdánlivě zcela zdravý papoušek a vzhledem k různorodosti klinických příznaků u nemocných ptáků je pro diagnózu nezbytný odběr krve a vyšetření molekulárně-biologickými metodami. Je to jediný způsob, jak dokázat přítomnost viru v těle ptáka. Vyšetření má smysl dokonce i v případech, kdy jsme na základě jiných údajů téměř stoprocentně přesvědčeni, že skutečně jde o cirkovirovou infekci. Pokud bychom se totiž mýlili a cirkovirovou infekci chybně předpokládali tam, kde není, zbytečně bychom v chovu zaváděli příliš drastická opatření.

Kvůli různým systémům chovu různých druhů papoušků vznikají i různé nároky na požadavky prevence. Zjednodušeně lze tedy doporučení rozdělit na několik skupin:

Chovy velkých papoušků

V chovu velkých papoušků je prevence nejjednodušší. Je to díky tomu, že tito ptáci jsou většinou chováni v jednotlivých voliérách po párech a nevznikají tak nepřehledná hejna anonymních jedinců, ptáci setrvávají na svých stanovištích dlouhou dobu, nebývají často přemísťováni a cena těchto ptáků je vysoká i vzhledem k relativně vysoké ceně preventivního vyšetření. Toto jsou faktory, které umožní cílevědomému chovateli se s cirkovirovou nákazou vypořádat jednou provždy. Co by takový chovatel měl konkrétně udělat?

  • Nechat otestovat všechny své svěřence na nosičství cirkoviru. Kdo namítne, že je to nákladné, nechť si spočítá, že cena jednoho papouška šedého přibližně odpovídá ceně za vyšetření deset vzorků. Na druhou stranu, pokud se cirkovirus díky jedinému nakaženému ptákovi dostane do chovu, kde jsou tři hnízda žaků po třech mláďatech, je velmi pravěpodobné, že všechna tato mláďata uhynou a vznikne tudíž finanční škoda, která odpovídá devadesáti vyšetření!!! Této škodě mohlo přitom předejít jedno jediné vyšetření… Ve větších chovech lze navíc po dohodě s veterinářem výhodně ušetřit tím, že se vyšetří směsné vzorky (např. chovný pár kakaduů se vyšetří jako jeden pták).
  • Od chvíle odběru krve na vyšetření do doby, než jsou známy výsledky, neprovádět v chovu žádné přesuny ptáků (nákupy, prodeje, přemísťování…)
  • Ve chvíli, kdy jsou známy výsledky, vyřadit a izolovat pozitivní ptáky. Z tohoto okamžiku mívají chovatelé největší obavy. Je však třeba si uvědomit, že nákazu roznáší v chovu jen malé množství jedinců. Jiná situace je v případech, kdy chov prochází aktivní epidemií, pak může být nakažena i polovina ptáků. Této situaci však preventivním testováním předejdeme. Pozitivní ptáky není třeba hned utratit. O jejich osudu je nejlepší poradit se s veterinářem.
  • Celé chovné prostory se důkladně vydezinfikují. Pokud byli v chovu nalezeni pozitivní ptáci, desinfikuje se obzvlášť pečlivě. S podrobnostmi ochotně poradí veterinář.
  • Do dezinfikovaného prostředí se vrátí zdraví otestovaní ptáci a od této chvíle nesmí chovatel vpustit do chovu žádného neotestovaného ptáka. Znamená to nakupovat pouze ptáky nedávno vyšetřené, nebo neznámé ptáky umístit dočasně v karanténní voliéře a do chovu je pustit až po otestování.
  • Zakoupit úplně novou přenosku a používat ji výhradně na zdravé, otestované ptáky.

Chovatel, který bude důsledně dodržovat tyto zásady, prakticky možnost výskytu cirkovirové infekce ve svém chovu vyloučí.

Chovy malých a středních (zejména australských) papoušků

Ideální by samozřejmě bylo postupovat stejně jako v chovech velkých papoušků. Bohužel, cena vyšetření se takřka vyrovná ceně mnohých těchto ptáků a proto se nelze chovatelům divit, že nechtějí testovat každého jedince. Existují však výjimky: chovatelsky i finančně cenní jedinci, např. mutace. Cena těchto ptáků se již vyrovná ceně velkých papoušků, nebo ji dokonce překonává. U těchto cenných ptáků se proto postupuje stejně, jako kdyby šlo o velké papoušky. V ostatních případech je vhodné držet se několika zásad, které pravděpodobnost výskytu cirkovirové infekce značně omezí, nebo alepoň minimalizují ztráty při eventuálním vypuknutí nákazy:

  • Zjistit stav chovu vyšetřením alespoň některých ptáků. Pokud se v chovu vyskytly nějaké problémy, přednostně se vyšetřují podezřelí ptáci.
  • Chovatel si vytvoří „zdravé jádro“ chovu. To by se mělo skládat jednak z otestovaných ptáků a jednak z ptáků, kteří u chovatele již několikrát bez problémů úspěšně vyvedli mláďata.
  • Nově nakoupení ptáci by měli projít standardní karanténou. Nejlepší by bylo je v karanténě na nosičství cirkoviru vyšetřit. Pokud nebudou vyšetřeni, umístí se na první chovnou sezónu do vyhrazené „prověřovací“ voliéry, která bude bokem od „zdravého jádra“ nebo alespoň na konci řady voliér. Mláďata od prověřovaných ptáků se drží odděleně od mláďat zaručeně zdravých ptáků až do věku jednoho roku. Dožijí-li se mláďata „pokusných“ ptáků bez jakýchkoli problémů jednoho roku, je téměř jisté, že jejich rodiče jsou zdraví a mohou být zařazeni do „zdravého jádra“.
  • Pokud se v chovu vyskytne jakékoli podezření na výskyt cirkovirové infekce (u australských papoušků jsou to nejčastěji různé poruchy opeření anebo větší úhyny mláďat), zastaví se jakékoli přesuny ptáků v chovu a je nutné ihned kontaktovat veterináře.
  • Chov se minimálně dvakrát ročně dezinfikuje stejně důkladně, jako kdyby se v něm infekce vyskytovala.

Chovy výstavních andulek

Tento typ chovu se před cirkovirovou infekcí chrání nejobtížněji. Andulky jsou na cirkovirovou infekci velmi náchylné a promoření našich chovů je značné. Přitom však testovat každého jedince je finančně naprosto neúnosné a dokonce i dodržování karanténních zásad zde není prakticky možné, protože vzhledem k nutnosti častých přesunů na výstavy by karanténa úplně ochromila provoz v chovu. Veškerá preventivní opatření jsou zde tudíž z praktických důvodů omezena na „hašení požáru“ a minimalizaci ztrát, které při eventuální epidemii vypuknou. Nejtypičtějším projevem cirkovirové infekce u andulek je „francouzské pelichání“ a vznik tzv. „skokanů“. V takovém případě je vhodné kontaktovat veterináře, který potvrdí nebo vyloučí podezření, že jde o cirkoviry (podobně se může projevovat i polyomavirová infekce a rozlišit je lze jen laboratorně). Chovný pár, který produkuje „skokany“, by měl být okamžitě z kolekce izolován a o jeho osudu se rozhodne podle konzultace s veterinářem, protože ne vždy je pro další chov ztracen. Samotní „skokani“ jsou ovšem pro další chov neperspektivní. V chovu je nutná důkladná dezinfekce, kterou je vhodné provádět co nejčastěji – nejlépe každé dva měsíce. Budku, z níž „skokani“ pocházejí, je v každém případě nejlepší vyhodit.

Závěrem

Uvedená opatření jsou do značné míry obecná a proto je lepší se o konkrétním postupu poradit s veterinárním lékařem, který ve svém doporučení zohlední individuální podmínky každého chovu.
Na závěr malý výčet nejzásadnějších chyb, kterých se chovatelé podle našich zkušeností dopouštějí a které nejvíce přispívají k šíření cirkoviru po našich chovech:

  • Chov malých a středních papoušků, zejména výstavních andulek, v blízkosti voliér pro velké papoušky (malí ptáci jsou velmi špatně kontrolovatelní a tvoří stálý zdroj infekce pro velké ptáky)
  • Nedodržování karanténních opatření, zejména u velkých papoušků
  • Umísťování podezřelých a nemocných ptáků (například mláďata s nekvalitním opeřením a jejich sourozenci) do společné voliéry s perfektními mláďaty
  • Rozdělení páru, který odchoval podezřelá nebo nemocná mláďata, a přidělení každého z rodičů k jinému partnerovi
  • Prodej neotestovaných mláďat velkých papoušků (kakadu, žako, eklektus)
  • Prodej malých a středních papoušků i s vědomím, že pocházejí z podezřelého nebo nemocného chovu
  • Podceňování důkladné diagnostiky zdánlivě banálních úhynů a poruch opeření
  • Podceňování důkladné dezinfekce
  • Neochota k organizačním změnám v chovu a čekání na „zázračný lék“

 


Převzato s laskavým svolením autorů.