Náš nezvedený pár pyrurů modrobradých mě přinutil využít mého elektrotechnického vzdělání, abychom mohli nahlédnout do jejich soukromí v přítmí budky. I když mnoho lidí propadá hrůze při představě, že by se měli vlastnoručně přehrabovat v něčem tak složitém a tajuplném, jako je zapojení televizní kamery, skutečnost není zdaleka tak hrozivá. Kameru dokáže zapojit každý, kdo má alespoň základní představu o tom, co je to zdroj, kus kabelu, videovstup běžného televizoru a držel někdy v ruce páječku, neuškodí trocha manuální zručnosti.

 

kameraCo potřebujeme? V první řadě kameru. V nabídkách obchodů s elektrosoučástkami nebo specializovaných firem s kamerovou technikou lze najít takzvané deskové kamery, což jsou moduly jednoduchých kamer s CCD nebo CMOS snímačem, určené k vestavbě do zařízení, jako jsou například domácí videotelefony apod. Zásadně volíme kameru černobílou. Proč? Je o něco levnější, ale co je hlavní: černobílé kamery mají velkou citlivost na infračervenou složku světelného spektra, a to je přesně to, co potřebujeme. Barevnou kamerou bychom v temnu budky mnoho neviděli ani s důkladným přisvícením a i kdyby, výsledný obraz by byl stejně černobílý, protože pro osvětlení snímané scény použijeme monochromatický zdroj světla. IR LED vyzařuje jen infračervené paprsky, nevyzařuje bílé viditelné světlo, v němž by kamera mohla rozeznat barvy. Zapojení modulu je velice jednoduché, do kamery vedou tři dráty. Jeden z nich je napájení (obvykle 12V, v případě napájení 5V je nutné použít dodatečný stabilizátor), jeden je společný – zem a poslední je výstup videosignálu, který má úroveň určenou přímo pro připojení ke standardnímu videovstupu běžného televizoru.

Schema zapojení:

 

K přisvícení snímané scény použijeme běžně dostupné infračervené LED, stejné jako jsou použity například v dálkovém ovládání televizoru. V obchodě s elektrosoučástkami (například GES, GM electronic atd.) se prodává mnoho typů, zvolíme ten, který má co největší světelný výkon (je skoro jedno který typ, rozdíly mezi výrobci jsou minimální). Při zapojování diod pozor! LED není žárovka, nemůžeme ji k napájecímu zdroji připojit přímo. Do série s LED musíme zapojit vhodný rezistor tak, aby proud tekoucí LED nepřekročil maximální hodnotu udávanou výrobcem, jinak se s námi LED velmi rychle rozloučí. Obecně lze říci, že pro drtivou většinu dostupných IR LED vychoví proud přibližně 20 mA, pro dvě LED v sérii připojené na 12V vychází hodnota odporu 470 Ohmů.

K napájení celého zařízení použijeme stabilizovaný zdroj – adaptér do zásuvky s napětím 12V, kamera včetně osvětlení odebírá proud cca 200mA.

 

K připojení kamery k televizoru je pro vzdálenosti až několika desítek metrů možné použít prakticky jakýkoli kabel, já jsem použil běžný UTP kabel používaný na počítačové sítě, který jsem měl zrovna po ruce. Kladný pól zdroje je připojen na napájení kamery, záporný pól je připojen na společný vodič, tzv. zem. Výstup kamery je připojen na videovstup televizoru, obvykle konektor CINCH – souosý konektor, střední vodič je signálový, vnější vodič konektoru je opět propojen na společný vodič. Pokud má televizor vstup jen na konektoru SCART (podlouhlý konektor s mnoha plochými piny), je nejjednodušší použít běžně prodávanou redukci na CINCH). Vstup videosignálu je vždy na žlutě označeném konektoru.

 

Po zapojení už zbývá jen zapnout televizor, přepnout na AV vstup a otáčením objektivu zaostřit kameru na vzdálenost, ve které bude umístěna od dna budky. Obraz je ve skutečnosti podstatně lepší, to co vidíte na obrázku je fotka obrazovky televizoru pořízená chvějící se rukou na dlouhý expoziční čas, osvětlená část je přepálená, na rozdíl od této fotky jsou na TV vidět detaily.

Mechanické provedení záleží na možnostech a šikovnosti konstruktéra. Provedení na obrázku vzniklo během dvaceti minut, velmi improvizovaně. LED jsou ke kameře připevněny pomocí obyčejného tavného lepidla, stejně je upevněn i celek kamery v krabičce. Kamera je umístěna ve víku budky v kruhovém otvoru velkém tak, aby okraje prkna nezastiňovaly osvětlovací infradiody. Samozřejmě netřeba zdůrazňovat vhodnost výběru místa pro kameru tak, aby byla pokud možno mimo dosah zvědavých papouščích zobáků.

Na závěr jen připomínám, že i když je zapojení kamery nesmírně jednoduché, vyžaduje alespoň minimální znalosti elektrotechniky. Pokud si nejste jisti, požádejte o pomoc někoho zdatnějšího ve vašem okolí. Přece jen kamera stojí pár stokorun a byla by škoda ji zlikvidovat špatným zapojením.