Teflon, produkt, který má podle reklamy usnadňovat život, je v jiné formě používán i k ochraně textilií před skvrnami. Firma DuPont teflon nazývá „nejlepším přítelem hospodyněk.“ Výroba teflonu a chemikálií používaných při jeho výrobě představuje průmysl, který ročně vydělává dvě miliardy dolarů.

Mezi látky, používané při výrobě teflonu, patří i APFA (ammonium perfluorooctanoate, amonná sůl kyseliny perfluoroktanové), známá i jako C-8, u které se při testech na laboratorních zvířatech prokázala souvislost s rakovinou, poškozením orgánů a jinými poruchami zdraví. „Při pohledu zpět se to může zdát jako jeden z největších omylů, ne-li ten největší, kterého se chemický průmysl kdy dopustil,“ prohlásila Jane Houlihanová, viceprezidentka aktivistické organizace nazývané Pracovní skupina pro životní prostředí (Enviromental Working Group, EWG). „Ty látky máme všichni v krvi,“ řekla. „Vyskytují se v ohromném množství spotřebního zboží. Jde především o teflon, Stainmaster, Gore-tex, Silverstone. Takže pokud si koupíte oblečení potažené teflonem nebo čímkoli jiným, co jej chrání před špínou a skrvnami, vstřebávají se tyto chemikálie přímo kůží. Podle Agentury pro ochranu životního prostředí (Environmental Protection Agency, EPA) se jedny z nejvyšších hladin C-8 vyskytly u dětí. Dokonce i samotní zástupci firmy DuPont tvrdí, že nemohou vyloučit, že z produktů na bázi teflonu, jako je například čistič koberců Stainmaster, se tato látka neuvolňuje, přestože firma tvrdí, že v krvi jsou obsaženy v tak malém množství, že to nepředstavuje žádný problém. „Máme důvěru ve vědecká fakta, která dokazují, že tento materiál je naprosto bezpečný,“ prohlásila Uma Chowdrhyová, viceprezidentka výzkumu a vývoje DuPontu. Chowdhryová, pověřená obhajobou teflonu, tvrdí, že tato látka není vůbec nebezpečná, přestože hlavní chemikálii C-8 má každý v krvi. „S nějakými výpary se opravdu musí počítat,“ říká Chowdhryová, „a můžete trpět příznaky podobnými chřipce, které však samy vymizí.“ Chowdhryová tvrdí, že tyto příznaky trvají nejvýše několik dnů. Dodává také, že varování ohledně syndromu chřipky, ač není v návodu k použití samotných pánví, lze najít na webové stránce firmy DuPont.

Nečekaný objev téměř globální kontaminace krve Američanů látkou C-8 spolu se znepokojivými laboratorními studiemi vedl společnost EPA k přednostnímu výzkumu rizik této chemikálie. „Je to potenciální riziko,“ řekla Houlihanová. Hodnoty v krvi lidí se až příliš podobají hodnotám, které způsobují škody laboratorním zvířatům.“ Největším nebezpečím C-8 je, že může napáchat dlouhodobé škody na generaci, která na teflonových produktech vyrostla. Vědci tvrdí, že pokud takové dlouhodobé efekty existují, daly by se nejlépe zjistit u lidí, kteří do kontaktu s teflonem přišli nejčastěji – lidé, kteří pracují, bydlí a pijí vodu poblíž továrny na teflon v Západní Virginii.

Testy zadané EWG prokázaly, že po dvou až třech minutách vaření na obyčejném vařiči se může nádobí potažené teflonem či jinými nelepivými povrchy ohřát na teploty, při nichž se povlak rozkládá a uvolňují se z něj toxické částice a plyny, které mají podle testů organizace Environmental Working Group (EWG) každoročně na svědomí stovky, možná tisíce úhynů ptáků i neznámý počet onemocnění lidí.

Během posledních padesáti let firma DuPont opakovaně tvrdila, že její teflonové povlaky neuvolňují při běžném používání žádné nebezpečné látky. V nedávném tiskovém prohlášení DuPont tvrdí, že významný rozklad povlaku nastane pouze tehdy, když teplota překročí asi 340°C. Tyto teploty jsou mnohem vyšší než ty dosahované při běžném vaření. Nové testy však ukazují, že nádobí tyto teploty překračuje a stává se toxickým už při běžném ohřívání pánve.

V nových testech, které provedl jeden univerzitní profesor hygieny a zdravotní nezávadnosti potravin, dosáhla běžná nepřilnavá pánev zahřátá na normálním elektrickém vařiči teploty 391°C za tři minuty a 20 sekund, přičemž v době ukončení pokusu teplota stále ještě stoupala. Teflonová pánev se v tomtéž testu zahřála na 383°C během pouhých pěti minut, jak bylo naměřeno komerčně dostupným infračerveným teploměrem. Studie DuPontu ukazují, že teflon uvolňuje toxické plyny při teplotě 230°C. Při 360°C uvolňují teflonové pánve nejméně šest toxických plynů, včetně dvou karcinogenů, dvou globálních znečišťovadel a kyseliny monofluoroctové (MFA), což je chemikálie, která je pro člověka smrtelná i při nízkých dávkách. Při teplotách, kterých je podle vědců DuPontu dosahováno na částech kuchyňských sporáků, opatřených nepřilnavými povrchy, se nepřilnavé povlaky rozkládají na agresivní činidlo známé jako PFIB a na chemický analog fosgenu, nervového plynu z druhé světové války.

Vláda zatím neprovedla žádné zhodnocení bezpečnosti nádobí, opatřeného nepřilnavým povrchem. Jeden z potravinářských expertů organizace Food and Drug Administration (FDA) tvrdí, že „neexistuje žádné nařízení, které by se přímo týkalo nádobí“, přestože FDA použití teflonu při vaření schválila v roce 1960 na základě studie smažení potravin, která zjistila vyšší hladiny teflonových chemikálií v hamburgerech smažených na starých a opotřebovaných pánvích. V té době FDA nepovažovala tyto hladiny za žádné vážnější zdravotní riziko.

Z 6,9 miliónů amerických rodin chovajících celkem 19 milionů ptáků, celá řada neví, že teflon představuje pro ptáky akutní riziko. Většina nepřilnavého nádobí není doprovázena žádným varováním týkajícím se zdravotních rizik. Firma DuPont veřejně přiznává, že teflon může ptáky zabíjet, ale na firemním propagačním materiálu ohledně bezpečnosti ptáků se teflon jakožto rizikový faktor uvádí v pořadí až za větráky, zrcadly, toaletami a kočkami.

V případech otravy teflonem dochází u ptáků ke krvácení do plic a plíce se plní tekutinou (edém plic), což vede k udušení. DuPont přiznává, že výpary mohou způsobit i onemocnění u lidí, říká se mu „horečka z polymerových výparů“. Výskyt této horečky u uživatelů miliard nepřilnavých pánví a hrnců po celém světě firma DuPont nikdy nezkoumala. Nezabývala se dlouhodobými projevy této nemoci a dokonce ani tím, do jaké míry může kontakt s teflonem vyvolávat syndrom, který mylně považujeme za běžnou chřipku.

Organizace EWG zareagovala na nové informace o toxicitě nepřilnavých povrchů, tím, že vyzvala Komisi pro bezpečnost spotřebního zboží (CPSC), aby zajistila označení nepřilnavého nádobí varováním ohledně nebezpečí nepřilnavého povlaku pro ptáky. EWG navíc doporučuje, aby majitelé ptáků nádobí s nepřilnavými povrchy vůbec nepoužívali. Alternativními kuchyňskými materiály jsou sklo, nerez ocel a litina. Ani jeden z těchto materiálů není pro ptáky jedovatý.

Vláda se zkoumáním bezpečností teflonových pánví nikdy pořádně nezabývala. Úřad pro potraviny a léčiva (Food and Drug Administration, FDA) v roce 1960 schválil teflon jako látku, která smí přijít do kontaktu s potravinami, a to i poté, co studie smažení hamburgerů prokázala zvýšené hodnoty sloučenin fluoru v hamburgerech, smažených na teflonu. FDA usoudila, že tyto hodnoty nepředstavují pro zdraví velké riziko. Když jedny přední noviny amerického Středozápadu přinesly zpravodajství o úhynech ptáků a případech horečky z polymerových výparů, Komise pro bezpečnost spotřebního zboží prohlásila, že bude záležitost prošetřovat pouze v případě, že obdrží formální stížnost doplněnou konkrétními údaji. Teflonové pánve, které se mohou zahřívat i na teplotu 500° C, tato komise nakonec nezakázala, přestože se v tisku objevila řada zpráv o otravách teflonem.

Skupina EWG posoudila 16 recenzovaných studií popisujících experimenty prováděné za posledních 50 let, z nichž vyplývá, že teflon se rozkládá na 15 typů toxických plynů a částic. Řada z těchto studií byla provedena odborníky ze samotné firmy DuPont, kteří začali studovat zahřívaný teflon (PTFE) v 50. letech. V této době se totiž u zaměstnanců DuPontu začala projevovat horečka z polymerových výparů, která, jak se zjistilo, může vést k potenciálně smrtelnému edému plic. Recenzovaná literatura od té doby opakovaně přinášela zprávy o horečce z polymerových výparů, způsobené používáním kuchyňského nádobí.

Studie vylučování teflonu ukazují, že při běžných teplotách, na které se kuchyňské potřeby zahřívají, se teflonové látky rozkládají na následující elementy a plyny:
dvě látky, u kterých laboratorní testy prokázaly spojitost s rakovinou nebo nádory (PFOA a TFE); dvě látky, které jsou silnými původci globálního oteplování (PFB a CF4); dva prostředky chemické války (PFIB a MFA) a chemický analog fosgenu, nervového plynu použitého v druhé světové válce (COF2 ); nejméně dvě chemikálie které silně kontaminovaly celý svět (PFOA a TFA), z nichž jeden právě prochází přísnými bezpečnostními testy Agentury pro ochranu životního prostředí (PFOA); čtyři plynné látky a několik komponentů složených z látek, které jsou velmi odolnými znečišťovateli životního prostředí, které se zřejmě v přírodě nerozkládají (TFA, PFOA, CF4, PFB a perfluorované mikročásticové alkany), a nakonec čtyři látky, které jsou považovány za vysoce toxické v porovnání s jinými průmyslovými chemikáliemi (PFIB, MFA, COF2, HF).

Studie ukazují, že plyny, které se uvolňují z nepřilnavých pánví, jsou komplexní směsi, jejichž složení se mění s teplotou. Při jakékoli teplotě se plyn skládá z jedné či více dominantních chemikálií a dalších látek přítomných v malém množství. V celé řadě testů vědci zkoumali úmrtnost u krys a ptáků vystavených chemickým výparům, ale potenciální dlouhodobé účinky teflonu zkoumány nebyly. Vláda dosud neprovedla testy teflonového nádobí. Rovněž nebylo zkoumáno hromadění výparů v jídle a ani účinky vdechování výparů u lidí. Přesto jsou některé ze složek výparů považovány za vysoce toxické.

Podle vědců z DuPontu patří mezi typické příznaky horečky z polymerových výparů svíravý pocit na prsou, únava, dušnost, bolest hlavy, kašel, zimnice, vysoká teplota a bolest v krku. Vyšlo tak najevo ze zkoumání stížností zaměstnanců společnosti, kteří touto chorobou trpěli. Z uvedených příznaků je patrné, že toto onemocnění může být snadno zaměněno za běžnou chřipku.

V následující části jsou uvedeny toxické částice a plyny, které jsou označovány jako produkty teflonových výparů, spolu s teplotami, při nichž se uvolňují. Informace o jejich toxicitě jsou převzaté hlavně ze studií na zvířatech, která byla vystavena vysokým dávkám těchto chemikálií. U většiny látek je to jediný zdroj informací.

  • 240°C – Ultrajemné částice: Teflon produkuje velmi malé (ultrajemné) částice, které jsou velmi toxické. Během deseti minut vyvolávají u krys vážné poškození plic. Delší působení těchto látek způsobuje smrt. I při vyšších teplotách teflon uvolňuje toxické plyny. Někteří vědci zjistili, že toxicita teflonu je výsledkem společného působení částic a plynů, a to zřejmě proto, že plyny se vstřebávají do částic, jež se vzhledem ke své nepatrné velikosti usazují hluboko v dolní části dýchacího ústrojí.
  • 360°C – Tetrafluoroetylen (TFE): Národní toxikologický program v USA považuje TFE za velmi pravděpodobný lidský karcinogen, protože prokazatelně vyvolává rakovinu u laboratorních zvířat. Jeho účinek na lidi nicméně dosud nebyl dostatečně zkoumán. U krys vdechování TFE způsobuje nádory na ledvinách, játrech, jaterních cévách a jednu formu leukémie (mononukleární).
  • 360°C – Hexafluoropropen (HFP): U lidí může kontakt s fluorouhlíky jako HFP vést k podráždění očí, nosu a krku, bušení srdce, nepravidelnému tepu, bolesti hlavy, mdlobám, hromadění vody na plicích a v extrémním případě i smrti. U pracovníků, kteří byli látce vystaveni dlouhodobě, se projevovala zpomalená motorika, poruchy paměti a učení. U myší a krys vyvolává vdechování HFP léze na ledvinách, snížené hladiny lymfocytů a zvýšené močení. HFP také zvyšuje abnormality chromozomů ve vaječnících křečků. HFP se používá jako „inertní“ přísada do pesticidů, což ovšem neznamená, že není toxický, pouze to není aktivní složka pesticidu.
  • 360°C – Kyselina trifluoroctová (TFA): Toxicitou této kyseliny se zabývá jen minimum studií, avšak ty, které existují, zjistily u krysích embryí zpomalený růst buněk majících na starost tvorbu kostí (osteoblastů) a chrupavky (chondrocytů), a rovněž i defekty nervové trubice. Jiné studie ukazují, že HCFC-123, hydrofluorouhlík (freon) rozkládající se na TFA, způsobuje u dospělých lidí i zvířat zvětšení jater a snížené hodnoty glukózy, triglyceridů a cholesterolu. Není však známé, zda za tyto poruchy může HCFC-123 nebo nějaký metabolit. Pokus na opicích zjistil, že po podávání HCFC-123 byla hodnota TFA u nenarozeného mláděte šestkrát vyšší než v krvi matky. Dlouhodobý dopad TFA na životní prostředí není znám, avšak tato látka je velmi odolná a toxická pro rostliny. TFA je také produktem rozkladu celé řady hydrochlorofluorouhlíků (HCFC) a hydrofluorouhlíků (HFC), používaných jako náhrada chlorofluorouhlíků (CFC), které jsou silnými požírači ozónu používanými v chladících zařízeních, aerosolech a jiných produktech. Vědci nedávno vyslovili domněnku, že vysoké hladiny TFA v životním prostředí mohou být částečně zapříčiněny zahřívaným teflonem a jinými fluoropolymery, neboť hodnoty naměřené v životním prostředí jsou vyšší, než se předpokládalo.
  • 360°C – Kyselina difluoroctová (DFA): O toxicitě této kyseliny je známo jen velmi málo, přestože u krys došlo jejím působením k toxickému poškození jater.
  • 360°C – Kyselina monofluoroctová (MFA, fluoroctová kyselina neboli sloučenina 1080): MFA je extrémně toxická, již dávky od 0.7 do 2.1 mg/kg jsou u člověka smrtelné. Postižení si nejprve stěžují na nevolnost, zvracení, otupělost, brnění, úzkost, svalový tik, nízký tlak a rozostřené vidění. Pokud je dávka vyšší, dostaví se nepravidelný tep, infarkt myokardu a silné křeče vedoucí k zastavení dýchání. MFA se rychle rozkládá na látku nazvanou fluoroacetát. Fluoroacetát sodný se dříve používal jako velmi účinný jed na hlodavce. V těle hlodavce se rozkládá na sodík a fluoroacetát, který má na svědomí jeho toxicitu. Fluoroacetát sodný hubí hlodavce a jiné živočichy tím, že inhibuje cyklus trikarboxylové kyseliny, který přeměňuje energii vyskytující se v potravě na energii, kterou spotřebovává tělo. Fluoroacetát sodný také způsobuje selhání srdce a dýchání, poruchy centrální nervové soustavy a poškození varlat, včetně snížené tvorby spermatu.
  • 360°C – Kyselina perfluoroktanová (PFOA): V poslední době podrobována přísnému zkoumání společností EPA. Podle Stephena L. Johnsona, zástupce tamějšího Úřadu pro prevenci, pesticidy a toxické látky, „připravuje EPA dosud nejrozsáhlejší vědecké zhodnocení této látky“. Společnosti EPA dělá tato látka starosti, neboť se v životním prostředí nerozkládá, a tak se vyskytuje v krvi 92 procent Američanů, a navíc je velmi toxická u krys a opic. PFOA u krys způsobuje čtyři druhy nádorů: jater, pankreatu, mléčných žláz a varlat. PFOA také snižuje hladinu hormonů produkovaných štítnou žlázou, což způsobuje poruchy vývoje mozku, a u laboratorních zvířat zpomaluje pohlavní dospívání. PFOA je zvláště toxická pro mláďata, jelikož hubí mladé krysy při dávkách, které jejich rodiče nezabíjejí. Průmysloví vědci odhadují, že člověku trvá celé 4.4 roku, než eliminuje pouhou polovinu množství PFOA ve svém těle. EPA se látkou PFOA intenzívně zabývá, neboť její hodnoty k krvi lidí se nebezpečně blíží kritickým hodnotám naměřeným u laboratorních krys.
  • 470°C Tetrafluorový silikát (SiF4): Vysoce toxický, korozívní plyn. Vlhké prostředí plic způsobuje, že se částice silikonu oddělují, čímž se uvolňuje toxická kyselina fluorovodíková a zároveň se plíce zanášejí silikonovými částicemi. Vdechování této kyseliny vyvolává podráždění oka a krku, kašlání, těžké dýchání, namodralou barvu kůže způsobenou nedostatkem kyslíku, poškození plic a hromadění vody na plicích. Dlouhodobý kontakt může přivodit ztrátu hmotnosti, úbytek červených i bílých krvinek, odbarvení zubů a abnormální houstnutí kostí (osteoskleróza).
  • 470°C – Perfluoroisobuten (PFIB): Jedná se o velmi toxickou látku, jejíž vdechování může způsobovat hromadění vody na plicích, které může vést až k smrti. V Úmluvě o chemických zbraních je PFIB klasifikován jako sloučenina 2. řádu. PFIB je asi desetkrát jedovatější než fosgen, který samotný je velmi jedovatým korozním plynem, řazeným mezi chemické zbraně. Ve vodě se PFIB rozkládá na fluorovodík, jenž je rovněž velmi toxický. Mezi krátkodobé účinky PFIB patří zvláštní chuť v ústech, nevolnost a slabost. Za jednu až čtyři hodiny po kontaktu se nahromadí voda na plicích, což je stav, který někdy vede k úmrtí, ale většinou po zhruba třech dnech odezní.
  • 500°C Karbonylfluorid (COF2): Hlavním zdrojem kontaktu s COF2 je rozklad teflonu (PTFE) ve vzduchu. Tato látka je fluorovou verzí fosgenu, chlorované látky používané jako chemická zbraň. Výpary COF2 dráždí oči, nos a nos. K závažnějším příznakům kontaktu patří bolest na prsou, obtížné dýchání, hromadění vody na plicích, slabost, poškození jater a zvýšené hladiny cukru v krvi. Protože se COF2 rozkládá na fluorovodík a oxid uhličitý, způsobuje řadu stejných obtíží jako fluorovodík (viz níže).
  • 500°C – fluorovodík (HF): Toxický korozní plyn, který může způsobit odumření jakékoli tkáně, která s ním přijde do styku, včetně plic. Toxicitu HF má na svědomí fluoridový ion, nikoli ion vodíku. Vdechování HF může způsobit vážné poškození plic, zejména hromadění tekutiny a zápal plic. Fluoridový ion (částice s nábojem) je extrémně toxický. Fluoridové ionty inhibují buněčné dýchání tím, že snižují produkci ATP, hlavní formy chemické energie, kterou tělo používá. Fluorid atakuje buněčné membrány, a buňky tak odumírají. Ion fluoridu je nabit záporně a přirozeně reaguje s kladně nabitými ionty v těle, např. kalciem a hořčíkem. Když se fluorid a kalcium sloučí, může dojít ke smrtelné poruše – úbytku kalcia (hypokalcémie). Pokud úbytek kalcia není léčen, může vyvolat abnormální srdeční rytmus, což vede k infarktu, svalovým křečím a nakonec i smrti. Podávání kalcia je hlavním léčebným zákrokem při otravě HF.
  • 600°C – Trifluoroacetic acid fluoride,(CF3 COF): Látka toxická zejména proto, že se rozkládá na velmi toxický fluorovodík a kyselinu trifluoroctovou.
  • 600°C – Oktafluorcyklobutan (OFCB): Plyn s obsahem fluóru, jenž se používá při výrobě polovodičů. Firma DuPont jej prodává jako Zyron 8020. Podle této firmy může vdechování OFCB způsobit srdeční arytmii, bezvědomí a smrt. Zvláště náchylní jsou lidé trpící srdečními chorobami. Pro tuto látku je k dispozici jen velmi málo studií. V jedné z nich krysy vystavené jednorázové dávce OFCB ztratily na hmotnosti a měly dýchací potíže. Psi, kteří vdechli vysoké koncentrace (10-25% vzduchu) a byl jim podán adrenalin, vykazovali srdeční problémy. Testy na genetické poškození u hmyzu byly podle firmy DuPont “neprůkazné”.
  • 600°C – Perfluorobutan (PFB, ochranná značka CEA-410): Jakožto látka vyvolávající globální oteplování má v horní části atmosféry dlouhý poločas rozpadu a ke globálnímu oteplování přispívá 8 000krát intenzivněji než oxid uhličitý. PFB není tak akutně toxický jako jiné PTFE plyny, ale na dlouhodobé účinky testován nebyl.
  • 650°C – Tetrafluorid uhlíku (CF4, perfluormetan): Velmi odolný fluorovaný výpar teflonu, používající se v polovodičovém průmyslu. Je to chladící a pohonná látka, vznikající jako vedlejší produkt výroby hliníku. Vláda USA nabádá ke snížení emisí této látky, protože je jednou z potenciálních příčin skleníkového efektu (až 6000krát nebezpečnější než oxid uhličitý) a v životním prostředí může přežívat až 50000 let. V minulých letech se CF4 přidával do pesticidů jako inertní složka. Vdechování fluorovaných uhlovodíků jako je CF4 může vyvolávat podráždění očí, uší a nosu, bušení srdce, nepravidelný tep, bolesti hlavy, zmatenost, podráždění plic, třas a příležitostně i kóma.

 

z amerického originálu přeložila A. Brabcová, s chemickými výrazy a stupni Fahrenheta se pokusil poprat J. Holý, za korekturu a upřesnění lékařských termínů děkujeme MVDr. V. Grymové.

Pokud se mezi čtenáři najde odborník v oboru chemie, který by byl ochotný upřesnit české názvosloví a opravit případné drobné chemické nepřesnosti, které se podle mého názoru vyskytují v původním článku, bude jeho pomoc velmi vítána.